Vánoční svátky jsou ideálním nástrojem, jak z lidí vytáhnout peníze. Kdy jde o skutečnou charitu a kdy jen o záminku?
Paní Maria je seniorka. Nedávno potkala na ulici muže ve středních letech, který jí vyprávěl svůj životní příběh. Prý byl kdysi podnikatelem, pak mu však jeden z jeho synů onemocněl leukémií a spolu s celou rodinou vynaložili všechny síly na to, aby mu pomohli.
Vyprávěl io tom, jak svému synovi daroval kostní dřeň, jak byla léčba velmi finančně náročná a jak teď on i celá jeho rodina jsou bez peněz. Paní Maria se slitovala nad těžkým osudem muže a darovala mu deset eur, poslední peníze, které měla v peněžence před důchodem. Muž poděkoval a odešel.
Druhý den ho náhodou potkala na zastávce s dalšími, jemu podobnými, jako popíjejí levné víno. Zhrozila se a bylo jí to líto, protože si uvědomila, že její peníze se nedostaly žádné rodině v nouzi, ale proměnily se v hřejivý nápoj v žaludcích bezdomovců.
Odhalte lež
Psychiatrička Denisa Mészárosová říká, že klamání na člověku dokážeme identifikovat, jen ho musíme lépe pozorovat:
„Podvodníci a profesionální lháři jsou lidé, kteří si osvojili umění souladu svých neverbálních projevů a verbálních lží. Otevřená dlaň je po celou existenci lidstva spojována s pravdivostí, upřímností a podřízeností. Ten, kdo lže, ruce schovává do kapes, dává je za záda nebo je zakládá zkřížené na hrudi.“
To, zda žebrák klame a potřebuje peníze na alkohol, si jednoduše můžete ověřit i tak, že mu navrhnete, aby šel s vámi do obchodu a vybral si jídlo, případně mu jídlo donesete. Pokud odmítne, je jasné, že potřebuje pít, případně si zajistit jiné omamné látky.
„Pokud nemáte jistotu, zda dotyčný nepoužije darované peníze na alkohol, je velké riziko, že mu místo pomoci ublížíte,“ upozorňuje Radovan Gumulák ze Slovenské katolické charity. „Určitě bys měl každý, kdo se rozhodne pomoci někomu v nouzi ověřit, zda jsou informace o jeho situaci opravdu pravdivé.“
Citové vydírání?
Na to, zda jsme, nebo nejsme citově vydíráni, se dá podívat iz jiného úhlu. „Denně se necháváme využívat ostatními lidmi – dětmi, přáteli, milenci – tak proč bychom se měli cítit využívání právě žebráky?“ ptá se Mészárosová.
„Když chceme poskytnout milodár, nemáme se zajímat, co s naším darem bude a jak s ním druhý naloží. Pokud jednou někoho obdaruji, je to proto, že to chci, a ne proto, že musím. Spíše bychom se měli ptát sebe samých, proč máme obavy, že nás člověk prosící o almužnu vydírá.“
V případě, že přece jen nechcete poskytnout peníze, protože máte pocit, že nebudou použity správně, zkuste si alespoň s člověkem na ulici promluvit.
„Obrovskou podporou pro lidi bez domova je obyčejný rozhovor, projev zájmu a pozornosti. Lidé bez domova jsou velmi osamělí, nemají rodinu, pocit bezpečí a někdy je obyčejný rozhovor více než euro,“ míní Sergej Kára z občanského sdružení Vagus.
Pokud nejste ztotožněni s podporováním lidí na ulici, ale přece chcete pomoci, dá se to i prostřednictvím různých charitativních organizací či projektů. Často nemusí jít jen o finanční pomoc, ale například o konkrétní dobrovolnickou činnost, která někdy pomůže více než mince hozené do klobouku.
